Včera se několik odvážných vydalo chumelenicí na základnu v Želešicích. Začátek cesty prověřil naše zateplení a nepromokavost výbavy. Zbytek dne už nás doprovázela jen blankytná obloha a laskavé zimní slunce. Připraveným zkrátka štěstí přeje!
Využili jsme obnovy sněhové pokrývky k začátku tématu o stopování. Překvapilo mne, jak Hvězdy dokázaly odhadnout stáří stop i druhy zvířat. Nejvíce jsme si ale užili stopování kamarádů, kteří šli před námi. Dokonce jsme dokázali ve většině případů správně spojit, komu patří které podrážka, což jsme dodatečně ještě podrobně prozkoumali.
Taky jsme poznali, že ráno šla naší trasou žena a muž se psem – to podle právě odeznělé chumelenice, která nám pomohla poměrně přesně určit čas (holky to společně vydedukovaly samy!). Také jsme našli ranní výlet zajíce a poznali jsme, že stádo vysoké jsme museli minout jen o pár minut. Téma života divokých zvířat jsme uzavřeli nálezem, který potvrdil, že v našem sadu žije srnec. Což se nám následně v podvečer potvrdilo, protože se nám krásně předvedl úprkem mezi stromy.
V zázemí našeho vagonku jsme si po důkladném úklidu uvařili vylepšenou hovězí a gulášovou polévku a poznali jsme, jak se zimou klesá tlak v plynových kartuších, a který vařič je praktičtější pro vaření s kotlíkem (ten s hadičkou jednoznačně!).
Po dobrém obědě nás několik vypravěčů provedlo zákoutími městečka Palerma a po hře u stolu jsme se vydali zadovádět si při „vlajkované“ v sadu, který přiléhá k základně. Bylo krásně!
V závěru výpravy jsme prozkoumali naše nové vysílačky, které mají mnohem více funkcí než ty původní, a já osobně se už velmi těším na to, jaká nová dobrodružství s nimi zažijeme!
V šeru zpáteční cesty jsme si užili krásné výhledy na svítící Brno a Modřice. Kdo by byl na začátku, když jsme se prodírali chumelenicí, řekl, že si užijeme tak báječný den!
