Účel: naučení zakreslování mapy a orientace v terénu
Co jsme se naučili a vyzkoušeli v praxi?
- Práce s křesadlem a příprava troudu
- Práce s mapou a odhad rychlosti pohybu
- Vaření oběda v kotlíku nad ohněm
- Morseovka
- Procvičení základních uzlů
Podzimní skautská výprava výprava oddílu pod vedením Budíka tentokrát vedla do krajiny mezi Ořechovem a Želešicemi. Cílem bylo procvičit naše skautské dovednosti a něco nového zažít.
Před přesunem do Ořechova jsme byli rozděleni do třech skupin z nichž pro každou měl Budík připravenou slepou mapu. Na bílém papíře byla změť čar a teček, podobná tomu, jakoby někdo usnul nad papírem s fixou v ruce.
Jelikož všechny mapy byly stejné, pomalu jsme zjišťovali, že nejde o chybu a že to bude chtít trošku dát hlavy dohromady, abychom se dokázali zorientovat a pochopit, co vidíme. V jednotlivých skupinách padaly různé nápady. Výjimečně jsme mohli mít k dispozici mapu off-line v telefonech a tak jsme srovnávali místa na mapě, hledali orientační body, a postupně s drobnou nápovědou vedoucích pochopili, jak mapu zorientovat, kam určit sever a vítězoslavně jsme zjistili, kde asi stojíme.
Úkol se zdál být splněný jen do chvíle, než jsme zjistili, že máme dojít k v prázdnotě zářící červené tečce, kde budeme ten den tábořit.
Jak jsme to dokázali?
V off-line mapách nám Ola ukázala, kde je místo označené červenou tečkou. Někde uprostřed lesa. Nyní si měla každá skupina vypracovat vlastní mapu – rozumějte dokreslit trasu, kterou jsme měli k tečce dojít.
Měli jsme postupovat s nápovědou map off-line, určením měřítka podle rychlosti (měřeno hodinkami) a pozorováním terénu. Rozhodovat se samostatně. I když některá skupina zvolila špatnou odbočku, nedostali jsme záchranu. Vedoucí šli klidně dál za námi!
Jak bolestivé uvědomění, že bychom měli dát na vlastní úvahu sledovat off-line mapu a nenásledovat ty, kteří jdou před námi! Budík trousil nápovědu do vysílaček jak potok zlaté valouny. Takže jen tak málo, aby chytrému napověděl a ostatní (snad) bídně nezahynuli hladem ztraceni v lese vzdáleni od červené tečky.
K tečce se postupně vytvářely v našich mapách čáry – více či méně povedené dle reálné situace. Mlha byla v tu chvíli naším nepřítelem, zakrývala výhled na další orientační body v dálce, které jsme mohli v mapě odhalit. Ale kdybyste se někdy ztratili v přírodě, ve špatném počasí na výletě, ostatně i autem při vybité navigaci, určitě by se Vám velmi hodily zkušenosti, které jsme ten den získali.
Cestou jsme procvičili signalizaci Morseovkou, snědli svačiny a nakonec přece jen dorazili na místo označené červenou tečkou.
Bylo to hezké tábořiště u řeky. Laikům by se zdálo, že máme vyhráno, ale zde začala pravá zálesácká práce. Shromáždit a nasekat dřevo, připravit oheň, vymyslet, jak nad něj zavěsit kotlík, uvařit a nepřipálit polévku.
Týmy byly stále rozdělené na skupiny. Několik dní před tím pršelo a dnes v té mlze okolí suchým dřevem také neoplývalo. Jelikož jsme si již dřív vše zkoušeli, vedoucí nás nechali pracovat celkem samostatně a jen sem tam něco poradili. V každé skupině se našla sekerka, křesadlo a dnes měl nejvyšší hodnotu hlavně suchý troud, bez kterého by to bylo velmi těžké. Nakonec jsme oheň skutečně vykřesali!
Samotnému křesání jsme se podrobně věnovali, zopakovali jsme si základní techniky práce s křesadlem i zachycení jiskry do troudu.
Každý kdo chtěl si mohl pod vedením zkusit vykřesat na bezpečném místě svůj vlastní plamínek. Nakonec se nám to povedlo, avšak teprve další cvičení z nás udělá mistry. Vykřesat jiskry zkusila také Terezka (7let), která s námi vyrazila ten den na výpravu poprvé. Pomáhala se dřevem a vyzkoušela si i další Skautské dovednosti. Byla sice nejmladším, ale platným členem výpravy.
S plnými žaludky jsme probrali Skautské organizační věci a vyhodnocení dnešní cesty podle slepé mapy.
Cestou na autobus do Želešic jsme při malých zastávkách hráli hry, procvičili uzlování a plni nových zážitků vyrazili domů. A tak jsme tedy nakonec nalezli v zamlžené krajině cestu slepou mapou k červené tečce.
Těšíme se na příště!
Hermiona
Terča se učí rozkřesávat oheň 
Budík dohlíží na polévku 
Část účastníků (druhá část se stydí, ale pššt!)