Celá výprava byla věnovaná rozšíření znalostí o našich vysílačkách, informacím o radiových vlnách a pravidlům provozu na pásmech PMR, která můžeme volně používat v ČR.
V sobotu jsme vyrazili na dobrodružnou cestu z Ořechova k naší základně do Želešic.
Zopakovali jsme si zacházení s našimi vysílačkami v rámci skupiny, jak se naladí správný kanál, jak si zamknout klávesnici aby se omylem nepřeladil, jak se hlásíme, jak oslovujeme, koho voláme a dalších pár detailů. Také jsme si zdůraznili, že signál můžeme ztratit, a jak ho zase „nalézt“ kdybychom se náhodou přestali slyšet. A že můžeme slyšet i někoho cizího, že nás to nemá lekat. To vše jsme již jednou probírali na jiné výpravě, takže to bylo krátké zopakování a proškolení pro nováčky.
Výbavu jsme měli nově doplněnou mikrofony, takže jsme nemuseli vysílačky už tak úpěnlivě hlídat a mohli je připevnit na batohy, což je mnohem pohodlnější a praktičtější, než je stále nést v ruce.
Pak jsme už vyrazili v několika skupinkách podle mapy, cestou jsme si dali kontrolní sraz na svačinku a také, abychom vyhodnotili, jak nám to jde a jak chceme dále pokračovat (bylo na výběr několik cest).
Cestou jsme měli ještě úkoly, které nás měly pocvičit v pozornosti, a sice: hledali jsme vodu, jídlo, bezpečné úkryty na přespání a věci které by nám usnadnily rozdělání ohně. Udržuje nás to stále přítomné v mapě, protože si je zakreslujeme a tím pádem se celá skupinka zapojuje a ví, kudy se pohybuje.
Také to dává příležitost pro konstruktivní komunikaci vysílačkou, což chce samozřejmě každý vyzkoušet.
Když jsme dorazili na základnu Vagon, dali jsme si chvilku odpočinku a naobědvali jsme se.
Na odpoledne jsem se ohromně těšila, protože jsme se měli dozvědět spoustu dalších věcí, kolem našich vysílaček a komunikace na pásmech PMR.
Dozvěděli jsme se, že existuje ze zákona rádio, které vysílá zprávy v době nouze, nebo přírodní kalamity (povodně, tornádo…. Pod) jak v pásmu FM, tak na PMR, že existují radioamatéři, a že i my se můžeme stát takovými nadšenci bez licence, právě v pásmu PMR.
Že i ta nejlevnější vysílačka, která se dá koupit v supermarketu, takto může fungovat. Rozdíl je jen v tom, že většinou má jen málo kanálů (1-4 obvykle). A že existují kanály pro dálková spojení (7 + 8 ). Když jsme se to všechno dozvěděli, šli jsme si na kopec vyzkoušet někoho „ulovit“.
Podařilo se nám tak vedle spousty dalších dětí, airsoftistů, pokladních (nejspíše ve Futuru) udělat skutečná spojení s radioamatéry, kteří na nás byli opravdu hodní, někteří nám i vysvětlili další zajímavé souvislosti (například jak hlásit jak dobře se slyšíme apod). Taky jsme mohli slyšet hodně špatných příkladů, jak někdo s vysílačkou blbne, takže doufám, že to bylo dostatečně otravné a odstrašující, abychom to sami nedělali.
Děkujeme tímto: Monty-Líšeň, Jirka-Mokrá, Michal-Pouzdřany, Petr-Židlochovice a tatínkům našich světlušek, kteří se zapojili, udělalo nám to všem velkou radost!!!!
Večer jsme si opekli špekáčky, a vybrali si místo na spaní, nejmladší obydleli Vagonek a zbytek spal venku, v hamakách i pod širákem.
Měli jsme krásných 11°C, to jsem ani nečekala.
Druhý den byl opět ve znamení pokusů o navázání spojení (už individuálně, pro ty, které to nadchlo), zahráli jsme si také hru s vysílačkami, kde poloviny týmů musely spolupracovat na splnění úkolů.
Pekli jsme si „tortily a la pizza“, vyblbli jsme se při pohybových hrách a nachytali jsme spoustu slunce (někteří až moc).
Cesta zpátky už proběhla lusknutím prstu a doufám, že si každý odnesl nějaký hezký zážitek.
Hermi