Na této výpravě jsme prověřili hned několik dovedností, které jsme už v minulosti trénovali.
1) Jak si poradím, když je zima
3) Rozkřesávání ohýnků
4) Vaření na dřívkáčích
5) Morseovka
6) Uzlování a naučili jsme se novou vychytávku – nouzový sedák
Ale hlavně jsme byli v opravdu působivých kulisách bývalé raketové základny, kde nám připravili působivý program. K němu patřila i prohlídka komplexu – samozřejmě se nám líbily rozsáhlé podzemní bunkry, o kterých jsme se dozvěděli spoustu zajímavého.
Například jsem nevěděla, že v úkrytech pro „živou sílu“ byl v nejzazším místě zeslabený kus stěny, který byl jen z cihel a který se dal rozbourat. Kdyby se zasypal hlavní vchod s mnoha komorami a pancéřovými dveřmi, tak by se vojáci museli prokopat do výstupové šachty, k čemuž původně bylo v krytu i nářadí.
Ve vypravování našeho průvodce nám vše ožívalo před očima a tak i nějaký plácek v prohlubni se proměnil v základ pro odpalování raket, radiolokátor a podobně. Zatím jsme nikdy neměli v oddíle příležitost něco takového prozkoumat. Někteří byli rádi, že jsou na „nejbezpečnějším místě“ široko daleko 
v případě tornáda, či jiných katastrof, jiní už prakticky přemýšleli, že bychom tam museli mít jídlo a vodu a kam by se chodilo na záchod .
Opatrně jsme se přibližovali k místnosti, kde zimovaly dle našeho průvodce, až tři stovky netopýrů, abychom s velkou zvědavostí a troškou strachu mohli nakouknout na poslední dva opozdilce, jež stále viseli hlavou dolů na svým místech.
Byli malincí a někomu se zdálo, že i roztomilí.
Podle ranního vyprávění vím, že se o nich některým i zdálo . Krásný zážitek, i když uznávám, že na fotce to asi tak fascinující asi není .
Náš program byl nabitý a tak jsme po svačině hned obsadili místní střelnici, kde jsme potkali velmi přátelské osazenstvo pánů, jež na nás měli dohlédnout při střelbě ze vzduchovek.
Připravili si pro nás krásnou přehlídku zbraní, které jsme mohli vidět tak leda ve filmu, a někteří protřelí „gameři“ ve svých hrách. Nyní před námi ležely v realitě, těžké, veliké a se sluchátky a z bezpečné vzdálenosti jsme mohli zjistit, jak obří ránu dokáží udělat, když z jedné z nich náš průvodce vystřelil. Myslím, že to udělalo velký dojem, mohli jsme se také podívat do zaměřovače a nasbírat si vystřílené nábojnice, které někteří zapnuli do kapes, aby je nepoztráceli, a celý zbytek výpravy pak s nimi běhali…. Někteří si jednu dvě umyli a na ubikaci jsme na ně pak pískali.
Večer jsme se zahřívali u špekáčkového ohně a brzy se uklidili do tepla krásných zrenovovaných pokojíčků, které nám byly poskytnuty. Topili jsme si v kamnech celou noc.
Večer jsme probírali, kolik jsme toho za jeden den zažili, někteří měli pocit, že to je, jako bychom tu už byli týden . Zahráli jsme si pár her a usínali s příběhem z knihy od Setona.
Ráno jsme si dali vydatnou snídani (konečně jsme vychytali poměr tvarohových a makových štrůdlů) s teplým čajem a vyrazili jsme na vlajkovanou a hlavně, k zopakování několika důležitých uzlů v praxi.
Tentokrát jsme se měli naučit vázat nouzový podsedák, který se hodí i jen tak pro zábavu (což jsme si v praxi hned ověřili ladnými sjezdy námi vytvořené lanovky), ale také v nouzových situacích. Protože jsme už byli řádně vymrzlí, vyzkoušeli jsme pak vaření oběda na kamnech – postarali se nám o něj Krysáci a my jsme si mohli zahrát spoustu bezva her.
V plánu jsme měli ještě soukromý průzkum areálu, ale už jsme nechtěli pokoušet naši imunitu a tak jsme tu hodinku strávili v teple při hrách uvnitř.
Na rozloučenou jsme ještě dostali na cestu oplatky od paní z Kiosku, což nás velmi potěšilo, na cestu zpět jsme tak měli plno energie.