Čoky byla další z Roverů, kteří se rozhodli uspořádat pro všechny výpravu od A do Z. A bylo to skvělé! Moc se nám líbí, že má organizátor možnost udělat si to „po svém“ a tak je program i prostředí našich výprav opravdu rozmanité. Max se snažil zařídit cestu a postaral se o jídelníček. Vedl s částí Krysáků vaření, takže se Hvězdy a Vlci mohli plně zapojit do her, které proběhly za pomoci a asistence zbytku Krys.
PŘÍPAD ZLODĚJE PSŮ
To byste ani nevěřili, ale v okolí Lulče se vyskytl zloděj, který krade a přeprodává psy. Dostali jsme vzkaz od detektiva Pacičky, který jsme si museli zapamatovat a přepsat při hře která měla prověřit paměť. Zájem je hlavně o ty vycvičené, takže je jasné, že jsme si všichni dělali starosti o Sesí, která s námi jezdí. Dostávaly se k nám v průběhu her a pátrání různé nápovědy, podezřelý byl kde kdo, dokonce i někteří z účastníků výpravy!
Příběh se zdramatizoval, když jsme dle nápověd zjistili, že až to budeme nejméně čekat, zloděj zaútočí! Kdy? Radši jsme čekali skoro pořád, protože skauti jsou vždy připraveni a nemohli jsme nechat nic náhodě! Zápletka se nakonec vyřešila až zcela na poslední chvíli, když jsme se užů pomalu rozcházeli na nádraží v Modřicích a náhle kdosi v černém plášti a s buřinkou na hlavě opravdu zaútočil, ukradl Sesí a začal s ní utíkat!
Stačili jsme jen zaregistrovat, jak se všechny krosny na malých nožičkách rozeběhly jedním směrem! Dopadly ho. Ale kdo to byl? Byl to sám inspektor Pacička z Psího velitelství ČR. Jak to tedy bylo? Proč nám sám připravil ty zkoušky? Zdá se, že hledá pomocníky do svého týmu. Doufáme, že jsme uspěli, a budeme se moci v budoucnu stát jeho pomocníky při dalších případech.
V OBCHODĚ KDE SE NEMLUVÍ ČESKY
Další dobrodružství jsme si užili, když se Hvězdy a Vlci vydali samostatně nakoupit. Kdo už sám nakupoval – zvedl se les rukou… ale kdo byl skutečně sám, bez staršího sourozence či rodiče? Rukou už bylo výrazně méně.
Úkoly byly rozděleny, každý měl své slovo.
Najít obchod podle mapy, hlídat vrácení správného množství peněz, v obchodě najít všechny položky – i ty méně obvyklé jako koření, které potřebujeme na vaření a podobně. Někdo výpravě velel, jiný chránil peníze, další si zapsali seznam pro celý oddíl, někdo pomáhal s taškami a v neposlední řadě zde byl také spojař, který hlásil postup akce a zajišťoval spojení se základnou. Rozzářené tváře našich kamarádů při návratu svědčily o tom, že malé dobrodružství to přece jen bylo. Na to, že se tam prý nemluvilo česky, to zvládli skvěle!
„PODŠIRÁK VEDLE BIMBAJÍCÍ VĚŽE“
Zatím co minule kvůli očekávanému chladu spali nejmladší účastníci výpravy ve vagonku, tentokrát padlo přání zkusit „PODŠIRÁK“. Počasí bylo nádherné, nebyl důvod si přání nesplnit. Našly se i nějaké karimatky a přikrývky navíc pro jistotu a Ti, kteří tentokrát měli kvůli očekávanému luxusnímu spaní v klubovně tenký spacák, zůstali uvnitř. Bylo to bezva, než jsme zjistili, že Lulečtí skauti mají venkovní lampy ve svém areálu na pohybový spínač, takže pokaždé, když se někdo otočil ve spacáku zapnuly se plné reflektory, navíc každou čtvrthodinu jsme se asi od 150m vzdáleného zvonu dozvídali jaký je čas.
Ale víte co, nikdo nechtěl své rozhodnutí změnit, i když kdykoliv mohl. Když totiž leží pozemské Hvězdy a Vlci pod hvězdami s nádherným červeným měsícem nad hlavou, není lepší noci než právě téhle, kterou prožíváte. A to jsme ani nevěděli, jaké dobrodružství máme ještě před sebou.
NOČNÍ STEZKA
To si tak po celém nabitém dnu spíte, a najednou máte pocit, že na Vás někdo kouká.
Kouká… je to Váš kamarád / kamarádka a sděluje Vám, že máte opustit teplý spacák a vydat se támhle cestou k lesu…
Není čas se bát. Ještě skoro spíte. Za chvilku Vám dochází, že stojíte na prahu cesty, kterou zdobí maličké svíčky každých pár metrů. Je to sice strašidelné, ale taky nesmírně krásné a má to atmosféru!
Jdete, plníte úkoly Krysáků kteří na Vás číhají po cestě, nahmatat co je v látkovém pytlíku, poslepu spočítat kolik sirek je v krabičce, cesta po laně a na konci neznámý tvor uprostřed cesty.
Čeká vás lstivý souboj. Tvor je oslepen, ale stále je velmi rychlý a jeho smysly jsou napjaté. Podaří se Vám ho obelstít a vytáhnout mu šátek, který má vzadu zastrčený za pasem?
Vsadíte spíše na rychlost, tichošlápské obejití či nalákání na falešný zvuk? Jakmile se Vás jednou dotkne, končíte. Neměli jste čas si to připravit předem.
I takové dobrodružství se dá zažít na výpravě Ráno jsme si to samozřejmě všechno barvitě vypovídali. Byla to moc hezká hra!
SOUHVĚZDÍ NÁKUPNÍHO KOŠÍKU
Teď taková mezigenerační vložka. Koukali jsme na hvězdy a já jsem se dozvěděla, že Velkému vozu, který je v mých představách královským vozem, jehož oj táhnou neviditelní koně, říkají mí mladší kamarádi „vozík“ případně „velký vozík“ to mne zaujalo.
Zijsila jsem že minimálně tři z pěti, kterých jsem se ptala si myslí, že to je nákupní vozík. Když se na to podíváte a oj budete považovat za madlo, asi to v něm uvidíte 
No uznejte, konzumnější symbol na tom nebi těžko najdete… velmi mne to pobavilo i když v tom filosofickém ohledu je to takové…..smutné….
SKAUTSKÁ VÝCHOVA
Prožili jsme moc hezké chvíle, když jsme se s Čoky bavili o zákonech světlušek, o kroji a šátku, jak si bratři a sestry ve Skautu z celého světa mohou vyměnit šátky.
Také o jejích nášivkách z různých akcí, které bychom časem taky chtěli zažít, třeba o survivalu v lese, o Třech orlích perech a podobně. Je to celá historie jednoho skauta na košili.
Další z Hvězd se naučily rozkřesávat ohýnky, nadělat hoblinky z chlupatých dřívek a udělali jsme si i křesací soutěž na zapálení táboráku na kterém jsme si opekli bezva buřty.
