- Co dělat když se ztratím
- Mapa a vysílačka
- Skautské signály píšťalkou
- Zkouška odvahy
- Vaření: tentokrát špízy v alobalu
- Podzimní příroda: zajímavosti o dubu
Téma naší výpravy tentokrát vycházelo z příběhu, který měli ještě mnozí čerstvě v paměti z televizních zpráv. Ztratila se osmiletá holčička Julie v divokém lese pod Čerchovem a tři dny a dvě noci po ní pátraly stovky lidí i psů. Nakonec ji náhodou našli, a přestože s sebou neměla nic, co by jí pomohlo, přežila sama i dvě mrazivé noci a nic se jí nestalo.
Jak bychom se ale zachovali my? Dokázali bychom pomoci vlastní záchraně? Případně – věděli bychom kam jít a jak se zachovat?
Jaké to je ztratit se v přírodě a jaký je rozdíl když se ztratím ve městě? Jak poznat člověka kterého je bezpečné požádat o pomoc? Znám nazpaměť telefonní číslo rodičů, nebo vedoucího?
Cestou na výpravu nám pan průvodčí dovolil použít soukromou část vagónu, takže jsme mohli vše podrobně probrat a připravit se. Bylo vidět, že někteří se už někdy ztratili, nebo o tom přemýšleli, takže nápadů jak se zachránit byla velká spousta!
Po příjezdu do Ivančic, malé svačince a vyhledání listů stromu, který má náš oddíl ve znaku hned začala první zkouška!
Zopakovali jsme si funkci a způsob používání vysílaček a práci s mapou. Pak se Hvězdy a Vlci rozdělili do dvojic a vydali se na samostatnou cestu k základně.
Vše proběhlo v pořádku a ani Krysy se nám neztratily ☺.
Klubovna Ivančických skautů, kterou jsme si pronajali je vskutku na úžasném místě, v klidném ohybu řeky Jihlavy, je skvěle vybavená a tak jsme se měli opravdu jako v bavlnce.
Po ubytování přišel čas na vaření. Na tuto výpravu jsme odložili dřívkáče a vyzkoušeli si jiný způsob – na tenké větvičky očištěné od kůry jsme každý dle své chuti navlékli suroviny a opékali jsme tyto špízy na připraveném „grilu“ z klád, na který jsme je jen položili a čas od času otočili.
Špíz jsme zajistili alobalem, aby nám jídlo nepopadalo, ale kdo byl šikovný, zvládl to i bez.
Druhým chodem byly alobalové balíčky ve žhavém popelu – opět namísené dle chuti každého šéfkuchaře a zapékané v uhlících. To bude jistě oblíbený způsob, neboť nevyžaduje přítomnost kuchaře, stačí po 10 minutách otočit ☺. A tak jsme zatím měli čas na stezku odvahy.
Stezku pro odvážné jsme vytvořili na přilehlé louce a v malém hájku. Krysy se postaraly o stanoviště s úkoly a Vlci i Hvězdy po jednom procházeli celou trasu. Hermi některým nejmladším nevěřila, že se odváží sami – bez kamaráda jako opory – a tak prohrála sázku s Krysáky. Na příští výpravě bude „platit“. Každopádně že strach překonali a stezkou prošli i ti, kteří se opravdu třepali strachy, bylo obrovské překvapení!
Po noci, kdy nám bylo na palandě v podkroví opravdové horko, jsme se opět dle mapy vydali na průzkum protějšího břehu řeky. Našli jsme jeskyně i rozhlednu, kde jsme si zahráli hru – najdi v mapě, co vidíš před sebou.
Musím říct, že pro některé bylo dost těžké vymýšlet úkoly, protože byli vážně dobří. Od jednoduchého: kde je v mapě kostel, jehož věžičku vidíme? Přes – ukaž kde před námi je budova mateřské školy až po – jaké číslo popisné má támhle ten bílý dům? Najdi v reálu i na mapě tenisový kurt… Už jsme nevěděli, jaký těžší úkol vymyslet. Moc nás to bavilo, až jsme se zdrželi trošku déle, než bylo v plánu.
Další část trasy jsme se všichni opět rozdělili do dvojic a šli jsme samostatně. Hledali jsme bývalý amfiteátr, kde na nás čekala zpráva a cesta dál vedla pochodovými značkami.
A náhle jsme se skutečně ztratili. Sice jen na malou chvilku, kdy jsme mezi sebou ztratili signál a Hvězdy s Vlky znejistěli, jestli jdou správně. Naštěstí se vše vyřešilo rychle a dle lekce „ztraceni“ z předchozího dne jsme se dokázali „dopískat“ zpátky k sobě. V praxi jsme si ověřili, že píšťalka je slyšet mnohem dále než hlas člověka. Navíc jsme později zjistili, že cesta, kterou vlci zvolili, byla správná, jen vedla kousek oklikou.
V amfiteátru jsme se museli od Krys oddělit, abychom stihli uvařit oběd, takže pochodové značky pro tentokrát nejmladší vynechali.
Velitelem přípravy oběda se stal nováček naší výpravy, který v honičkách běhá jako zajíc. Do jeho týmu se k pomoci přihlásily skoro všechny Hvězdy. Bylo složité rozdat role jako „servírka“ „ochutnávačka“ a vše zorganizovat, protože dle svých slov nesnáší, když je někdo smutný. Není divu, že pod tak báječným vedením uvařili naprosto vynikající špagety pro celou výpravu.
Co dodat? Výprava byla skvělá a nabitá zážitky. Nestihli jsme si uvařit žaludovou kávu, kterou jsme chtěli vyzkoušet, vyrobit píšťalku ze žaludové čepičky a také probrat všechny zajímavosti a léčebné účinky dubu, ale vrátíme se k tomu určitě i na schůzkách.
