Účel: dvoudenní pochod v plné polní
Co jsme se naučili / vyzkoušeli v praxi?
- Vytvoření vlastní mapy s ohledem na „zdroje“
- Informace o krajině hadcové stepi a jejích výjimečných obyvatelích
- Přenocování pod širákem
- Poznávání zvuků zvířat
- Vaření vlastního jídla na dřívkáči / na ohni
- Jak se zabalit na víkend pod hvězdami
Ohroženi ranními mrazíky, přetěžkými batohy a zákeřně nakloněnými místy na spaní jsme se odhodlaně vypravili na pochod z Mohelna po modré a následně červené a žluté značce na Templštejn.
Hadcová step a samotná hornina nám prakticky dokázaly, že dokáží udržet teplotu o 5 stupňů vyšší, než je v okolní krajině a tak přestože kolem Brna bylo v noci kolem 5°C a hrozily již ranní mrazíky, my nakonec chrupkali v krásných 11°C.
To bylo však až zlatým hřebem našeho dne.
Než jsme dobili vrchol s hradem Templštejn, na kterém jsme spali, protloukali jsme se nádhernou divokou krajinou rozeklaných skal a vyhlídek, které se jakoby vnášely nad propastí.
Bylo to na silný žaludek – připlížit se z kamene na kámen k tomu úžasnému výhledu, zvláště když jsme si uvědomili, že jsme sem vylezli během pár stovek metrů. Nevím, jaké bylo převýšení, ale terén byl s našimi obřími batohy v těch několika okamžicích téměř na hraně sil.
Za odměnu jsme ale mohli vychutnat tu nádhernou chvilku, kdy ptáci kroužili pěkný kus pod námi nad řekou a korunami stromů.
Cestou jsme sledovali a zakreslovali mapu, která nás měla naučit lépe sledovat krajinu a hledat přírodní zdroje jídla, pití, úkrytu či místa k přenocování. Skaut má být vždy připraven a tak i takový trénink vnímání krajiny kolem sebe očima člověka, který musí být schopen v přírodě přežít, může být užitečný.
Po cestě jsme měli štěstí a objevili jsme krásně kvetoucí shluky bramboříkú a několik zvláště chráněných druhů rostlin.
Některé vyhlídky na skály a meandry řeky v pozadí s jadernou elektrárnou Dukovany byly téměř surrealistické.
Když jsme se nabažili výhledů a překonali všechny útrapy cesty, seznámili jsme se se zvuky zvířat, které patří k našim nejběžnějším a snadno je můžeme v noci – zejména při nocování pod širákem které nás čekalo – zaslechnout.
Nevím, jestli jste někdy slyšeli, nebo si pouštěli, jak vřeští zajíc, liška, nebo jelen v říji, ale mnohé ty zvuky překvapily. Některé byly dokonce pod dojmem přicházející noci označeny jako zvuky ze záhrobí!
Tyto informace jsme již nasávali u táboráku, společně s vůněmi našich jídel, které jsme si každý v ešusku na dřívkáči připravili. Někdo zvolil kuskus s masem a kukuřicí, někdo gulášovou polévku a výborný domácí chleba od Jean. Někdo oboje.
V podvečer jsme v západu slunce prozkoumali zříceninu, prohlédli si údolí z druhé strany a vybrali si místo na spaní.
Navzdory obavám z předpovědi počasí nám zima nebyla. Někteří se klouzali a kutáleli, někteří honili výry nebo postavy z pověstí co jsme si četli u táboráku. Každopádně melodie našeho chrapotu se rozléhala a odrážela od zdí zříceniny tak, že jsem si jistá, že nejedno divoké zvíře ještě teď vyděšeně pobíhá přilehlými lesy.
Ráno jsme uklidili všechny stopy našeho táboření a přesunuli se pohodovou procházkou do Biskoupek, odkud nás autobus dopravil do teplých postelí našich domovů.
Všem děkuji, byli jste úžasní a už se moc těším na příští dobrodružství!
Hermi
Uvádíme pár vybraných zvuků českého lesa:
Všechny zvuky byly staženy ze stránek https://muj-zvireci-svet.webnode.cz/zvireci-zvuky/. Pokud by Vás zajímaly další zvuky, tak je najdete právě zde.
Jsou dva typy lidí, když se čeká na autobus. Zde vidíme jeden 
A zde je druhý 
Kocháme se výhledy 
A pak se škrábeme nahorů 
Užíváme si, ale i jeskyní 
Vyhlídky byly opravdu krásné! 
Nesmí se zapomínat na pauzu 
Konečně můžeme vydechnout a začít chystat večeři 
Dokonec jsme s sebou měli polomáčené 
Krása dřívkáče 
Závěrečné vyhodnocení mapy