Oddílové rozloučení se školním rokem jsme si pořádně užili. U Vagonu se sešlo na padesát příznivců skautingu z řad dětí, vedoucích i rodičů.
Horké odpoledne jsme trávili lenošením v hamakách a na dekách ve stínu, ale doprovodné hry, které si pro nás připravila Hermiona, rozhodně nezůstaly ladem. Soutěžilo se v prolézání provázkového bludiště na čas, sbíraly se léčivé bylinky a rodinné skupinky se vydávaly na detektivní výpravu po okolí.
Při prohlížení fotokroniky jsme vzpomínali na společná dobrodružství z uplynulého školního roku a ve chvílích volna nadšeně zkoumali, co je ve Vagonku a v jeho okolí nového (moc děkujeme všem brigádníkům). Nadšeně jsme přijali pozvání paní Parisi z nedaleké koňské farmy, se kterou jsme se nedávno skamarádili, abychom se projeli na jejích koních.
Malí i velcí zájemci se střídali na hřbetech koníků, v mezičase jsme si mohli hladit a česat miniponíky nebo krmit kozy. Byl to nádherný zážitek a doufáme, že nám kamarádství vydrží.
Po návratu k Vagonku začaly ty pravé oslavy. Ochutnávali jsme dobroty od maminek, poděkovali jsme vedoucím i dětem za celoroční práci. Slávek byl oceněn jako nejlepší modřický detektiv, protože jako jediný úspěšně absolvoval všechny tři kola Detektivního pátrání.
Čtyři nejstarší Tučňáčci absolvovali přestup, od září už se zařadí mezi světlušky a vlčata, začnou jezdit na výpravy a příští léto i na tábor. Tety byly trochu smutné, přeci jen s Tučňáčky strávily celý rok, ale když viděly rozjařené tváře dětí těšících se na nová dobrodružství, rychle je to přešlo a radovaly se také.
Večeři jsme si navzdory horku připravili na ohni a večer zakončili zpíváním s kytarou. Mnozí se rozhodli na místě strávit noc a postupně ulehali do stanů nebo pod širák. Ráno jsme se už jen nasnídali a vyrazili domů.
