Díky Ole se pro oddíl podařilo pronajmout krásné nové místo na táboření mezi ovocnými sady nad Želešicemi, se zázemím ve starém vagónu. Ten bude ještě vyžadovat naši další péči, aby se mohl stát naším útočištěm.
Tentokrát jsme však vyrazili na výpravu s mnoha nováčky, a proto jsme prozatím práce odsunuli a vydali se užít si podzimní přespávačku, která měla prověřit naši odolnost a připravenost.
PRVNÍ ÚKOL: NAJDI NAŠE MÍSTO!
Jako vedoucí jsme podle využili faktu, že nikdo ze skautů nevěděl, kde se naše nové místo přesně nachází. Cesta vedla po polních cestách mezi poli, daleko od všech silnic a nástrah civilizace.
Hvězdy, Vlci, Krysy a vedoucí byli opatřeni vysílačkami, mapou s vyznačenou pozicí vagónu a byli dle svých schopností vypuštěni na cestu, aby se s plnou polní dostali na místo určení.
Cestou měli zanechávat vzkazy vedoucím, kteří se na ně moc těšili! Samotná trasa přesunu měla být asi 3 kilometry, proto nás mírně zaskočilo, když jsme četli v jednom ze vzkazů, že do cíle to máme ještě 13 km, nebo že na trase je medvěd, který žere holky (napsali Vlci).
První, kdo vyrazili, byli Vlci. Následně s odstupem asi 15 minut dvě skupiny Krys, nakonec po dalších 15 minutách Hvězdy a s drobným odstupem vedoucí. První skupina Krys dorazila, než si Vlci stačili oddychnout, a proto se zdá, že byla nejrychlejší. Hvězdy se moc těšily na pořádnou procházku, proto zvolily kochací trasu oklikou a dorazily na sraz poslední. To však vůbec nemělo vliv na krásné zážitky a nadšení z cesty.
DRUHÝ ÚKOL: POSTAV SI SVÉ BYDLENÍ
Za plného slunce a krásných „baboletních“ teplot se nikomu nezdálo, že je třeba zajistit si ubytování na noc. Věřím, že mnozí by prostě ulehli do trávy a kochali se hvězdami až do rána, protože by cvakali zuby a nemohli spát.
Roveři – vedoucí Vlků i Hvězd – se postarali, aby jejich nejmladší členové přespali v bezpečí stanů, společně se podíleli na stavbě i ubytovávání. Někteří z našich nejmladších přespávali poprvé bez maminky, někteří vůbec poprvé pod stanem!
Starší zvolili dle svých zkušeností nejnutnější minimum, vedoucí si postavili vlastní přístřešky. Až mne mrzí, že nás čeká tuhá zima a při příštích výpravách se nevyhneme spaní v luxusu chatiček či jiném ubytování.
V noci byla nejnižší teplota 9,2°C, což bylo více než některé dny na táboře. Ani ráno nebyla rosa, takže naši nováčci měli počasí jako na objednávku!
Fotka maminkám:
TŘETÍ ÚKOL: UVAŘ SI
Na táboře jsme se přesvědčili, že naši skauti už vaří na ohni jako šéfkuchaři! Nyní jsme měli před sebou úkol zasvětit nováčky, seznámit je s dřívkáči a nabídnout jim možnost podílet se na uvaření vlastního jídla. Večeře i oběd byly vynikající a opět jsme se přesvědčili, že nic nechutná lépe, než to, co si sami uvaříme!
Příště vyzkoušíme další způsoby vaření, už se těším!
ČTVRTÝ ÚKOL: DOPIS OD BEDŘIŠKY SYNKOVÉ
Povídali jsme si o tom, jak těžké bylo v minulosti skautovat. Přivedl nás k tomu dopis od skautské vedoucí Bedřišky Synkové, který jsme museli poměrně důkladně hledat. Byl rozstříhaný na několik částí a poschovávaný všude možně tak, aby bylo těžké ho najít a složit dohromady.
Psala nám o tom, co se jí přihodilo, jak ji zavřeli do vězení kvůli skautingu a Hermi večer popovídala u ohně ještě o tom, jak to bylo dál a jak odvážná sochařka propašovala Bedřiščinu podobiznu na tehdejší novou korunu (celý příběh pod článkem).
Na Hvězdy tento příběh velmi zapůsobil, některé se dokonce samy od sebe jaly Bedřišce odepisovat, a tak jsme tímto příběhem proplouvali a povídali si o něm s těmi, které zaujal, celý zbytek výpravy.
Večer jsme se sesedli u ohně, zazpívali si a zahráli si noční hru „Světlovrazi“.
Ráno po sbalení všech příbytků jsme si zahráli několik her, nejvíce nás asi nadchl „Navigátor“, kdy jsme se mnohdy nerovnými silami snažili zadržet kamarády. Velmi mne pobavily rady, které starší věnovali zejména Hvězdičkám, o taktice útoku na nohy, zavěsit se jako klíště a podobně.
Zbytek času nám zabralo vaření oběda.
Zpáteční cesta již proběhla společně. Pohled na mnohé „chodící batohy“, které byly poprvé na výpravě, sliboval, že tenhle rok skautingu bude skutečně skvělý!
O BEDŘIŠCE SYNKOVÉ (alias BEJBINĚ) :
Víte, kdo byla dívka sázející lípu na předlistopadové korunové minci?
Bedřiška Synková, skautská vedoucí, kterou v pouhých 19 ti letech (což je věk naší Fufí) uvěznili na 10 let za to, že se svým oddílem dále podnikala výpravy, vydávala časopis a věřila skautským ideálům.
Stalo se to díky odvaze sochařky Marii Uchytilové-Kučové, která se znala s její matkou. Po tom, co se dozvěděla, jak nespravedlivě byla Bedřiška uvězněna se rozhodla použít její podobu pro návrh mince. Tento návrh v soutěži zvítězil a tak se odvážná skautka skrývala v kapse všech lidí i těch, kteří se podíleli na jejím uvěznění až do roku 1989.
Velmi krásný příběh – my kteří dívku sázející lípu z mince známe jsme možná ani netušili, jaké tajemství, revolta a odvaha stála za jejím vznikem. A naštěstí to netušili ani komunisté, kteří nevědomky umožnili této „protestní“ minci vzniknout.
„Je to historický paradox, že nespravedlivě odsouzené děvče mělo vlastně pomník v kapse každého člověka,“ uvedla ředitelka muzea v Mariánském Týnci Irena Bukačová. Československá státní spořitelna si dala korunovou minci později dokonce do svého znaku.
Podívejte se na reportáž České televize – rozhovor s Bedřiškou Synkovou – nyní již starou paní, kde mluví o tom, jak si pro ni v sedm ráno přišli a ona se rozloučila s maminkou slovy že do večera je snad doma…a nevrátila se… nebyla doma po následujících mnoho let!
TIP!
Mrkněte na článek:
Pusťte si rozhovor: