Na srazu nás uvítalo nevlídné počasí, které cestou k Vagonku do Želešic ukázalo, že tentokrát prověří, co máme připraveno do deštivého počasí.
Využili jsme rozhodně vše – pláštěnky, přídavné igelitové pytle na vybavení, náhradní ponožky, kalhoty, pytlíky na nohy … naštěstí to byla jen taková nepříjemná prověrka na úvod.
Společnými silami jsme po příchodu k základně vytvořili z uzlovaček velkou sušárnu a kromě bot, v nichž jsme suché ponožky chránili igelitovými pytlíky, šlo vše usušit.
Zkrátka čím více sáčků na svačinu měl kdo s sebou, tím lépe, zbytek si poradil s pytlíky na odpadky.
Po tomto drobném zdržení jsme se seznámili s kapitánkou Verandou a jejím týmem topičů, kteří v podpalubí poháněli naši loď.
Odhalila nám záhadnou mapu souostroví, které jsme měli ten víkend prozkoumat.
Postupně jsme se měli vydat na každý z ostrovů, abychom vyřešili nějaký problém, či se seznámili s místními obyvateli. Jako první, jsme navštívili ostrov, kdy byl deštný prales.
Museli jsme si porozumět s domorodci, hovořícími záhadnou mlaskavou řečí, a zjistit, jak získáme povolení pro vstup na další ostrovy.
Mysleli jsme, že jedeme na turistickou plavbu, kde budeme poznávat krásy a zajímavosti ostrovů, ale záhy jsme se od domorodců dozvěděli, že jsou vlastně vyhnanci na vlastním území, kde je terorizují piráti, a potřebovali od nás přinést z dalších ostrovů vzácné kameny pro své rituály a zbraně, aby se mohli ochránit před nájezdy pirátů.
Za to nám udělili povolení zkoumat svět na dalších ostrovech, abychom jim mohli vše potřebné opatřit. S vervou jsme se tedy vydali na další plavbu.
Navštívili jsme ostrov zamořený nebezpečnou rostlinou Očojedkou, kde jsme museli ve dvojicích jeden druhého navigovat (kdo se vydával na sklizeň Očojedky měl zavázané oči) abychom prostor vyčistili od jejích plodů a domorodci se mohli na území vrátit.
Objevili jsme a vysvobodili záhadného tvora Chimbawe, ke kterému jsme se museli dostat přes jedovatou pavučinu. To jsme mohli zvládnout jedině vzájemnou spoluprací, kdy jsme jeden druhému pomohli prolézt.
Bojovali jsme s opicemi, před nimiž jsme se maskovali umělými ocasy. A také jsme se v noci vydali přepadnout piráty, abychom od nich získali vzácné kameny a zbraně na pomoc domorodcům.
Museli jsme se co nejtišeji plížit, a sesbírat naše ešusy, které rachotily náloží drobných kamínků.
Ti nejodvážnější si troufli některé z pirátů odzbrojit a tak jsme získali šavli i bambitku pro domorodce.
Z kamínků jsme pak vybrali tři nejvzácnější, které jsme v neděli po obědě darovali domorodcům.
Ti naše dary s díkem přebrali a darovali nám za ně nálepky ze souostroví Tenuke, které jsme si na památku nalepili do výpravníčku.
Tolik k naší plavbě.
Vše se odehrávalo na čerstvě posekané louce, kde si nedávno hezky mákli někteří naši kluci s panem Vašíčkem, kterému moc děkujeme za sekačku i za pořezání části soušek, byli jsme jak v pokojíčku.
Dalšími zajímavostmi výpravy bylo, že tři Hvězdy se rozhodly spát ve stanu, který si samy postavily a ubytovaly se hned vedle Hermi hamaky na noc venku.
Večer byl nádherný rudý měsíc a z dálky k nám doléhaly zvuky taneční hudby.
V průběhu noci na nás přišel dvakrát zakřičet srnec, což by bylo pěkně děsivé, kdybychom si zrovna minule noční zvuky zvířat nepouštěli.
Po tmě a poměrně z blízka to byl hezký přírodovědný zážitek (zvuk přikládám v komentáři).
Přes den jsme chvíle odpočinku trávili blbnutím v hamakách, vyřezáváním, a také jsme prozkoumali, co z divoké zahrádky nám u vagonku vyrostlo.
Objevili jsme tak mimina obřích slunečnic, krásných mečíků, pažitku a mátu, hrášky, maliny a další.
Právě také kvetly doslova koberce lesních jahůdek, na které si při procházkách kolem základny klidně zajděte.