Výprava, jejíž příprava se zvrtla díky předpovědi počasí v posledním týdnu.
Díky ochotě TJ Sokol Radostice jsme na poslední chvíli na víkend získali parádní útočiště v sokolovně, kde jsme si mohli hrát spoustu míčových her, ke kterým se v naší malé klubovně, či různým dalším místům kde se obvykle vyskytujeme, nedostaneme. A vyřádili jsme se opravdu úžasně. Fotbal, vybíjená, basketbal, cokoliv, hlavně když jsme se mohli pořádně proběhnout a bylo to s míčem.
Po povolení jsme se vydali projít také místní velikonoční hru, která vedla krásnou trasou kolem místního hřiště a zaměstnala každého řešením opravdu zajímavých úkolů. Odměna byla sladká – v místní cukrárně. I když počasí bylo pošmourné, zmrzku jsme neodmítli a uchýlili se s ní do tepla.
Náš program se tentokrát orientoval na to, jak ovládnout strach, vyhnou se mu, či nají odvahu v situacích, se kterými se potkáváme. Zahráli jsme si hry na toto téma a sdělili si navzájem metody, jak s ním každý z nás bojuje.
Od hecnutí se, přes přeorientování se na něco hezčího a zaplašení strachu až přes poznání čeho se bojíme a naplánování, co budeme dělat, když se naše obavy naplní.
Pustili jsme si zvuky zvířat, které můžeme slyšet v lese, jestli si je chcete také poslechnout, přidám stopy do komenářů.
Přehráli jsme si příběhovou hru, inspirovanou skutečnou událostí, která se odehrála asi před 60 lety, kdy uteklo 6 chlapců ze školy na ostrově Tonga, a ztroskotali po osmi dnech na ostrově Ata. Přežili tam sami 15 měsíců, než byli zachráněni.
To, jak si poradili, je jistě velikou inspirací pro každého skauta. Koho by příběh zajímal, ať si vyhledá heslo „skutečný Pán much“ se známým románem to nemá vůbec nic společného. Realita se stala pravým opakem.
K večeru jsme si vyzkoušeli vlastnoručně postavit stany, kdo nechtěl stan, vybudoval si bunkr. Pustili jsme si i několik písniček, které holky roztancovaly přímo na pódiu. Večer jsme shlédli příběh dalších skautských hrdinů, tentokrát na velkém plátně, jako pravé kino. Spali jsme jako princezny, protože jsme měli povoleno použít žíněnky, které byly v sokolovně.
V neděli jsme měli domluvené překvapení – návštěvu u místních chovatelů velkých šelem, kde k nám byly nejpřátelštější polární lištičky, ale mohli jsme obdivovat i mnoho jiných zvířat.
Veliký a krásný Rys ostrovid, rys kanadský, karakal, lamy, koníci…a další, mezi nimi i puštíci či Výr velký, jejichž hlasy jsme společně krátce předtím poslouchali.
Po obědě a úklidu jsme se vydali na zpáteční cestu. Dorazili jsme za plného hřejivého slunce, které jakoby se té deštivé předpovědi na uplynulý víkend z vysoka smálo.